fotbal

Traja stroskotanci hladaju na ostrove jedlo a v tom ich chitia kanybali.Asi po týzdni mucenia ich pustia a hovoria im:kazdy z vas nam musi doniest 10 kusov hociakeho druhu ovocia.Vsetko bolo ok a tak sa pustili do hladania.prvy donesol jablka.kanybali mu povedali ze si ich musi napchat do zadku:pcha prve,druhe,tretie...zaplace,zabiu ho.druhy donesie cucoriedky:pcha prvu,druhu,tretiu.....deviatu...zasmeje sa zabiju ho.Tí dvaja sa potom stretnu v neby a jeden s pyta druheho:pocuvaj ty preco si sa zasmial ved uz ti chybala len jedna..... .Vies mal si vidiet toho tretieho ako nesie melony.......

Chlap stojí na brehu mora a nafukuje čln. Uvidí ho starší pán, ktorý je na prechádzke s vnúčatami a začne ho hrešiť:
Vy úchylák vidíte, že sú tu deti a nafukujete si tu nafukovaciu Anču. Chlap sa pozrie a vraví: Tak to mi chcete povedať, že som celú zimu ,,prášil" čln?

Poděšený cestující zděšeně volá: "Kapitáne, loď se potápí! Jak daleko je k nejbližší zemi?" "Asi tisíc metrů." "A kterým směrem?" "Svislým"

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: "Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu..." "Proboha! Co jste dělali?" "Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek."

Stáli manželé u zábradlí a dívali se zasněně do vln moře. Najednou se nějakým nedopatřením stalo, že manžel uklouzl a přepadl přes zábradlí do moře a zůstával za jedoucí lodí daleko vzadu. „Richarde!“ volá manželka úpěnlivě. „Richarde, nenechávej mne tu samotnou!“

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...“

Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě..." "No a vidíš sám, že ne! Žiju!" "Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."

Ptá se plavčík Johna: „Musíš ten rum pořád pít?" „Ne," odpovídá John, „já to dělám úplně dobrovolně."

„Jak ses mohl tak opít?" vyptává se jeden námořník druhého. „Byl jsem ve špatné společnosti." „Prosím tebe, a v jaké?" „Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti."

Vypraví námořník po ztroskotáni: "A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!"

"Když se loď začala topit," vyprávějí dvě dámy ve společnosti svým přítelkyním o katastrofě, kterou společně zažily, "byly jsme právě uprostřed velmi zajímavého rozhovoru." "No a dál!" naléhají přítelkyně. "A my jsme si jednoduše povídaly a povídaly a povídaly... až jsme se octly na břehu."

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!" „To nevadí," mávne rukou námořník, „já se za chvíli budu zase vracet!"

Říká jeden námořník kamarádům: "Já znám jednu hospodu a tam když přijdeš a řekneš, že sloužíš u námořníků, tak nemusíš vůbec platit!" "To je výborné, a kde to je? Až tam budeme kotvit, tak nám to řekneš, jo?" "Na Nové Guinei, ale musíme dávat pozor, protože personál jsou lidožrouti!"

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána: „A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“ „Ne, nikdy.“ „Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“ „To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: "Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici." Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení...a vyletí druhá. Kamarádi počítají: "Třetí...čtvrtý...pátý...šestý...sedmý!" Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: "Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!"

To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek. „Promiňte," omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?" „Byl!" vyhrkne lékárník. „A ptal se vás, jestli jste lékárník?" „Ptal." „A vy jste mu řekl, že ano." „Ano, řekl." „A ptal se vás," pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?" „Ano, ptal," odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník. „A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?" „Ano, řekl." „A zeptal jste se ho, co si přeje?" pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník. „Ano," přikyvuje zkoprnělý lékárník. „A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?" „Ano, přál." „A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?" „Ano, řekl." „A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?" „Jo, řekl!" vyhrkne lékárník. Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!"

Na slunné pláži leží nádherná dívka. Zastaví se u ní mladý námořník a s obdivem ji pozoruje. „Co byste dělala, kdybych si k vám přisedl?“ zeptal se po chvíli. „Utekla bych.“ „A kdybych vám dal ruku kolem pasu?“ nedal se námořník odradit. „Utekla bych.“ „A kdybych se vás pokusil políbit?“ „No, utekla bych,“ pravila už trochu nejistě dívka. „A kdybych ...“ „Prosím vás, přestaňte už!“ vybuchla netrpělivostí dívka. „Já nějak zvlášť rychle utíkat neumím, jistě byste mne snadno dohonil...“

Cestující vejde do kajuty a zastihne tam velmi spoře oblečený milenecký pár ve vášnivém objetí. Chvíli se na ně dívá a když si ho nevšímají, zakašle. Muž se otočí a nevraživě se ptá: „Co sem lezete? Je to snad vaše žena?“ „To ne,“ povídá rozpačitě cestující, „ale je to moje kajuta.“

"Jaké bylo v Anglii počasí?" ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil. "Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy."

Vyjde námořník z přístavního bordelu, osahává si kapsy a říká: "Ta svině mi snad vykouřila i cigarety."

„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“

Starý kormidelník vypráví námořníkům: „Já jsem se prvně opil, když mi bylo třináct let..." „A co potom?" „Co by? Od té doby jsem nevystřízlivěl..."

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: "Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..."

Vypráví zarostlý starý mořský vlk cestujícímu, který se zajímá o ty nejnepravděpodobnější historky: „Jednou jsem seděl takhle na zádi lodi, šplouchal nohama ve vodě, když najednou cítím, jak mi o nohu zavadilo něco hladkého a kluzkého... Hmátnu po tom rukou a vytáhnu obrovskou pijavici. Ta vám byla jako má ruka!“ „Cože?“ nevěří cestující. „Neříkejte! Tak špinavá?“

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“